Hrad Valdek

Navigace: Hlavní stránka • Obsah

První písemná zmínka o hradu je z roku 1263, kdy se po něm psal psal Oldřich Zajíc z Valdeka, příslušník mocného rodu Buziců, kterým patřily rozsáhlé statky především v jižní a jihozápadní části Brd. Zajícové z Valdeka byli na přelomu 13. a 14. století jedním z nejpřednějších českých velmožů, o čemž svědčí četné důležité funkce u královského dvora, ale také založení nedalekého kláštera Na ostrově (nynější Svatá Dobrotivá) u Komárova.

Podle zprávy z roku 1331 patřilo přímo k hradu jen několik vsí (Podluhy, Hrachoviště, Olešná a Zaluží) a dva dvory (Sedlice a Okrouhlík).

Počátkem 15. století hrad Valdek i panství přechází do rukou krále Václava IV., který ho brzy poté dává Janu z Lestkova. V následujícím stoletích mění často majitele a tak není divu že je již roku 1509 jeho majitelé sídlí na tvrzi v Podluhách. Během pobělohorských konfiskací již patří ke komárovskému panství a je výslovně uváděn jako pustý. Od té doby patřila zřícenina k pantví Hořovice. Stavební podoba hradu prošla poměrně složitým vývojem, který zatím není příliž zmapován. Původně byl hrad považován za klasickou ukázku bergfriedové dispozice, tedy hradu v jehož čele stojí okrouhlá útočištná věž, za kterou je skryt palác na nejchráněnějším místě dispozice a celek obklopen hradbou. Výsledkem posledních stavebních průzkumů je však překvapivé zjištění, že nejstarší budouvou hradu je pouze obdélný palác v zadní části jádra a věž byla zřejmě doplněna později - extrémní názory na datování její výstavby hovoří dokonce o její výstavbě až v průbehu hustitských válek, neboť v jejím zdivu se nacházejí druhotně zabudované gotické kamenné prvky, které by mohly pocházet z tehdy poničeného kláštera ve Svaté dobrotivé. Je ovšem možné že věž byla zbudována náhradou za starší stavbu obdobného vzhledu a funkce, která mohla mít například statické poruchy a proto musela být stržena.

Čelo jádra bylo v další stavební etapě doplněno parkánovou hradbou s novou vstupní bránou. Rozměrné obdélné nádvoří na jižním boku hradu však vzniklo až později, a ve stejné době došlo ke změně komunikačního schematu - stará brána v čele hradu zrušena a nahrazena novou, ústící do tohoto nádvoří. Její kamenné ostění a ostění přilehlé branky pro pěší však pochází však až z doby romantických úprav na konci 19. století. Do jádra se od té doby vstupuje dnešní branou prolomenou v obvodové zdi pod věží. V novém nádvoří byly zžejmě umístěny hospodářské budovy zbudované většinou ze dřeva a ve výběžku hradby pravděpodobně i studna či cisterna.

Zřejmě ve druhé polovině 15. století došlo k vestavění dalších obytných budov do prostoru jádra, kde byla do původního parkánu vestavěna nová palácová budova a upraven i starý palác na protilehlé straně. Na hrad navazují na severovýchodě zbytky obdélného předhradí lemovaného ve skále vysekaným příkopem a valem, ve kterém se nedochovaly žádné výraznější pozůstatky staveb, ani vnitřního členění. Patrné je pouze místo vstupní brány, které je zhruba v polovině čelní strany. Celek hradu i s předhradím obklopovala ještě před příkopam nasucho kladená zídka, patrná především v severním nároží a podél severozápadní fornty hradu.

Schématický plánek hradní zříceniny bez rozlišení jednotlivých stavebních fází.

Čelní stěna hradního jádra s vyčnívajícím bergrídem.

V romantickém stylu obnovená hradní brána.

Útočištná věž - bergfríd.

Výhled z okna paláce na skály pod hradem.

Hradní palác z prostoru parkánové hradby.

Zbytky staveb při patě okrouhlé věže.

Pohled do uličky parkánu na severní straně hradu.

Severozápadní nároží hradu.