Zkušební terče na ploše Brda

Navigace: Hlavní stránka • Do roku 1938 • Obsah

V době plánování výstavby Československého pohraničního opevnění, naráželi projektanti na nedostatek zkušeností s odolností betonu vůči ostřelování. Byla sice přejata Francouzská konstrukční data, ale Ředitelství opevňovacích prací rozhodlo o vlastních zkouškách s vlastním materiálem a to jak stavebním, tak dělostřeleckým.

K provedení praktických zkoušek byla vybrána cílová plocha Brda. Vybetonování prvních sedmi zkušebních desek bylo zadáno stavební firmě dr. K. Skorkovský v létě 1935. Podle přesně stanovené technologie bylo předepsáno beton strojně mísit ze zavlhlé směsi v poměru 1 díl písku a 2,25 štěrku. Na metr krychlový betonu připadalo 350 kg portlandského cementu. Betonáž byla provedena ve dnech 22. až 27. července a jednotlivé terče měly tloušťku od 1,5 do 3,5 metru a odpovídaly tak plánovaným stupňům odolnosti objektů těžkého opevnění. Všechny měly kruhový průřez o průměru 3,5 metru a jejich hmotnost činila až 80 tun.

Těchto sedm desek pak bylo mezi 12. a 15. listopadem 1935 zkušebně postřelováno těžkými děly - mimo jiné i těžkým 21 cm moždířem vz. 18 a proslulým těžkým 30,5 cm moždířem. Střelby provedené za účasti vojenských a politických špiček tehdejší ČSR, však z hlediska odolnosti betonových desek zcela zklamaly. Tyto nedostatky byly tak markantní, že bylo rozhodnuto o výstavbě celého zkušebního pěchotního srubu, při jehož betonáži by byly vzaty v úvahu změny technologie, vyplývající z proběhlých zkoušek a na kterém by se zkoušky, ve zvýšené míře obnovily.

V následujícím roce proběhla na stejném místě pokusná střelba 15 cm hrubé houfnice na upevněné pancéřové desky (II. etapa zkoušek), vyrobené všemi tehdejšími výrobci pancéřových prvků (Vítkovice, Škoda, Třinec a Poldi). Střelba byla vedena na vzdálenost cca 100 metrů, přibližně z dnešního okraje lesa kde se dodnes dochovalo palebné stanoviště a desky byly připevněny na betonových blocích, vybudovaných v mezerách mezi předchozími terči, přičemž pancíře byly uchyceny pomocí čtyř šroubů ve výklencích.

Kdy vznikly ostatní desky zatím není zcela známo, podle jejich polohy byly nejspíše další zkoušky provedeny ve dvou obdobích. Nejdříve byly vybetonovány dvojice desek se společnými opěrami, které se nyní nacházejí mezi oběma řadami a jsou oproti ostatním poněkud natočeny (III. etapa). Vzhledem k provedení se mohlo jednat o zkoušky nějaké zvláštní úpravy povrchové vrstvy betonu a postřelovány byly zjevně z jiného místa.

Poslední sérii zkoušek (IV.) patří přední řada desek bez opěr, situovaná shodně s řadou druhou. Zůstává otázkou, kdy byly tyto dvě série zkoušek provedeny, je však pravděpodobné že se tak stalo ještě někdy na konci třicátých let.

Terče se nacházejí na cílové ploše Brda v její severní části pod kótou Hřebeny (720 m n.m.). Jde o zdaleka viditelné nakupení betonových trosek, připomínající spíše bizardní plastiku a pro svůj tvar jsou přezdívány "Velké kulové". Desky jsou soustředěny do mírného půlkruhu ve dvou řadách za sebou. Na zadní straně jsou opřeny dvěma betonovými křídly, avšak některé z nich mají místo křídel zemní násep či jednu jedinou masivní podpěru. Dále se zde nacházejí i speciální betonové úchyty pro pancéřové desky a řada volných betonových válců v popředí, které pocházejí pravděpodobně z novější doby.

Pohled mezi obě dvě řady terčů - vlevo válec první řady, uprostřed a vpravo opěry.

Tři povalené terče.

Změť betonu na pravém křídle oblouku.

Další terče...

První řada nejmladších terčů válcového tvaru bez opěr.

A nakonec celkový pohled...