Po druhé světové války bylo do výzbroje Československé armády zařazeno velké množství kořistní techniky, včetně již zastarávajících tanků PzKpfw IV. různých variant pod označením tank T-40/75N. V roce 1952, kdy již delší dobu běžela licenční výroba tanků T-34, bylo rozhodnuto o jejich vyřazení z výzbroje.
V roce 1954 se Velitelství ženijního vojska, zajišťující výstavbu opevnění na západní hranici, rozhodlo vyzkoušet možnost použití těchto tanků, nebo jejich veží, v systému opevnění. Původně se měly věže použít z vyřazovaných tankových vozů obrněných vlaků, ale nakonec byl použit standartní tank.
Projekční práce byly zahájeny v únoru následujícícho roku, kdy bylo pro zkoušky i vybrána vhodná lokalita, za kterou byla zvolena střelnice Padrť. Během přelomu počátku jara byl železobetonový objekt vlastními silami armády vybudován. Stavebně šlo o železobetonový podstavec pro seříznutou část korby s věží. Pod věží byl prostor pro uložení hotovostní dávky munice a osádku. Přístup byl řešen chodbou, ve které byl vytvořen výklenek pro montáž ventilátorů z převálečného lehkého opevnění, zajišťujících dodávku čerstvého vzduchu při střelbě. Teoreticky měl objekt čelně odolat zásahu protitankových kanónů ráže 57 mm a 85 mm, houfnice 120 mm, či zásahu minometné střely 82 mm na strop.
Důkladné zkoušky, probíhající v prvním květnovém týdnu roku 1955 však byly velkým zklamáním a ukázalo na nedostatečnou kvalitu pancéřových prvků. Oproti tomu k výraznějímu poškození železobetonové pevnůstky nedošlo. Příslušná komise tak sice neodmítla možnost využití tankových věží na objektech opevnění, avšak zcela odmítla variantu s věží z tanku T-40/75N. Tyto tanky byly následně odprodány do Sýrie či sešrotovány.
Koncepce statické protitankové obrany za použití tankových věží však nebyla zapomenuta. V pohraničí byla později, v omezeném množství několika desítek kusů, budována obdobně koncipovaná pevnůstka KŽ-4, sestavená ze železobetonových prefabrikovaných dílců určená pro věž z tanku T-34/85.
© 1999-2008 www.brdy.net