Radarová stanice na vrchu Praha

Navigace: Hlavní stránka • Období 1939-45 • Obsah

Dnes, kdy je radar na Brdech hodně žhavé téma, se už skoro zapomělo na fakt, že zde existovala rozsáhlá radarová základna i v době druhé světové války. Vrchol Prahy je pro umístění radiolokátoru velice vhodným stanovištěm, neboť je Praha druhým nejvyšším vrcholem Čech mimo pohraniční hory (863 m n.m.). Z vrcholku by - nebýt hustého lesa, byl k jihu a západu takřka neomezený výhled až k Šumavě (údajně jsou odtud vidět i vrcholky Alp).

V této výhodné poloze byla během války vybudována radarová ústředna I. řádu s krycím jménem Pegasus (Pegasus-Y), určená primárně pro navádění nočních stihačů. S její výstavbou se začalo již na jaře roku 1941 a postupně zde bylo vztýčeno několik velkých dřevěných příhradových věží o základně asi 10x10 metru a výšce dosahující 27 metrů.

Postupně zde bylo instalováno pět v podstatě prototypových VKV goniometrických zaměřovačů typu Y-Linien (Heinrych?), sloužících k navádění nočních stihačů a umístěných na zmíněných dřevěných věžích. Na ostatních byla instalována trojice radarů Freya Egon (FuSAn), z nichž jeden nebyl pravděpodobně uveden do provozu či dodán.

Posádku tvořila 12. naváděcí rota (12. Jägerleit-Kompanie) II. praporu (II. Abteilung) 217. leteckého spojovacího pluku (Luftnachrichten-Regiment 217). Technické a ubytovací zázemí celé základny bylo v objektu, jehož pozůstatky se nacházejí při lesní asfaltce k zaniklé hájovně Roviny. Celkem zde sloužilo asi 120 vojáků a 42 spojařek. Jako zajímavost lze uvést, že jednotka mělo čílo polní pošty 63075.

Do dnešní doby se zde dochovalo několik zajímavých pozůstatků. Z těch lépe čitelných je možno jmenovat čtveřice betonových základových patek na jižní hraně vrcholové plošiny - zřejmě základy pro zmíněné věže. To vše je doplněno různými dřevozemními objekty a zákopy, které však mohou pocházet i z novější doby.

Pomníček vybudovaný nedaleko připomíná události z května 1945, kdy se několik neozbrojených obyvatel okolních obcí vydalo přesvědčit zdejší posádku ke kapitulaci. Vyjednavači však byli zajati a při útěku zastřelen Václav Kreidl z Trokavce.

Zařízení bylo zčáti převzato a uvedeno do provozu i po válce, kdy zde sídlila napřed 1. radarová ústředna Ministerstva národní bezpečnosti, v padesátém roce převedena pod 1. letecké operační středisko, kde byla začleněna jako hlavní radarová ústředna. Pověsti o tom, že zde již za války sídlilo odposlouchávací středisko mají zřejmě podklad právě v poválečné aktivitě armády a Ministerstva vnitra v této lokalitě.

Veškeré výraznější pozůstatky - zejména ocelová příhradová věž vybudovaná v poválečném období, ustoupily mezi lety 1999-2000 výstavbě stanice moderního meteorologického radaru. K vidění je tak na místě především jen několik rozměrných betonových patek původních dřevěných věží a zbytky okopů a úkrytů pro techniku.

Betonová základová patka věže radiolokátoru.