Svatá Dobrotivá je místní část obce Zaječov. V padesátých letech ji nechvalně proslavilo umístění 52. pomocného technického praporu (PTP), zřízeného v kasárnách na Kvani. Vojenskou službu beze zbraně zde absolvovalo několik tisíc osob takzvaně nepřátelských vůči komunistickému režimu.
Prvními jednotkami vytvořenými pro tzv. politicky nespolehlivé brance se staly silniční prapory ženijních pluků. Jejich zřízení navrhlo v červenci 1948 Obranné zpravodajství a mělo jít o zvláštní útvary ženijního vojska – odloučené prapory ženijních pluků, které budou dislokované ve vojenských výcvikových prostorech (dobově vojenských výcvikových táborech, VVT), aby se zabránilo možnosti těchto vojáků působit na ostatní příslušníky armády. „Silničáři“ měli projít jen základním výcvikem a sloužit prakticky beze zbraně, nasazeni měli být především na zemní práce.
Silniční prapory byly vytvořeny u ženijního pluku 1 Povážského ve VVT Mimoň (krycí číslo VÚ 6361), u ženijního pluku 2 ve VVT Jince (VÚ 4934, posádka Svatá Dobrotivá), u ženijního pluku 3 Karpatského ve VVT Město Libavá (VÚ 9991) a u ženijního pluku 4 Československých partyzánů ve VVT Lešť (VÚ 4563). Důstojníci byli „posbíráni“ vedle ženijního vojska také u dělostřelectva a pěchoty; všechny tři druhy vojska vybraly ty nejméně schopné nebo nejvíce problémové.
K 1. září 1950 byly reorganizací silničních praporů vytvořeny první čtyři pomocné technické prapory: 51. v Mimoni (VÚ 6461), 52. ve Svaté Dobrotivé (VÚ 4934), 53. v Městě Libavá (VÚ 4991) a 54. v Lešti (VÚ 4563).52) Zůstaly podřízeny velitelství ženijního vojska jako samostatná vojsková tělesa se čtyřmi rotami, které měly mít po 200 mužích; celkový počet praporu (včetně velitelství a dalších složek) se měl pohybovat kolem 1000 vojáků z povolání i v základní službě. Dostaly pojmenování lehké a byly určeny především pro stavební práce. Rozkaz z července 1950 předjímal pozdější zřízení čtyř dalších tzv. těžkých praporů pro práce v dolech; ty měly mít šest rot po 200 mužích, tj. kolem 1400 osob.
Prapor ve Svaré Dobrotivé, stejně jako prapory v ostatních vojenských prostorech, sloužil především pro údržbu a výstavbu zařízení a střelnic VVP. Ačkoliv podmínky nebyly tak strašné jako v německých pracovních táborech Kolvín a kárném táboře v Mirošově, skutečný stav byl na hony vzdálen literárním Černým baronům. V areálu bývalých kasáren je dnes pila a na existenci pracovního tábora tak ukazuje pouze památník při silnici, odhalený po roce 1989.
© 1999-2008 www.brdy.net