Možná v tom je určitá symbolika, ale jen pár dní po nuceném vysídlení některých českých vesnic na západním okraji nově rozšiřovaného vojenského prostoru, v noci ze 14. na 15.listopadu 1941, se krajem přehnala vichřice, která spolu s mokrým sněhem způsobila obrovskou kalamitu na smrkových monokulturách středních Brd. Stejně jako při obdobné kalamitě v roce 1872, vznikly obrovské plochy vývratů, které byl nutno urychleně zpracovat a předejít tak případnému rozšíření kůrovce.
K likvidaci byla za pomocí nuceně nasazených z Kolvínského pracovního tábora postupně vybudována síť úzkorozchodných lesních železnic, sbíhajících se na pilách v nedalekém Mirošove. Kde se zpracované dřevo překládalo na normálně rozchodnou dráhu.
Kolejnice o rozchodu 760 mm byly vedeny při stávajících lesních cestách a pokud možno bez význačnějších umělých staveb. Přesto se na několika místech dodnes můžeme setkat s náspy, či drobnými zářezy. V terénu byly zatím dohledány dvě základní větve - severní z Mirošova do oblasti vrchů Dubina a Bílá skála a jižní do prostoru Okrouhlíku východně Trokavce. Přesné vedení, trasa případných odboček a větvení je však na úrovni odhadu. Zejména přihlédneme li k faktu, že velká většina délky kolejí - kromě hlavních větví, byla vedena přímo na terénu bez jeho výraznějších úprav a do dnešní doby tak po nich nezůstaly žádné stopy. Celý systém však mohl v dobách největší slávy dosahovat délky až několik desítek kilometrů.
Další informace jsou v článku Romana Poustky na serveru brdy.org.
A krátké zamyšlení na konec - od počátku 19. století, kdy byly zaváděny smrkové monokultury se nejen na Brdech, ale i v Krkonoších či na Šumavě, v intervalu sedmdesát až osmdesát let opakují obrovské kalamity, při kterých padnou lesy v celých oblastech. K poslední pohromě došlo před necelými sedmi desetiletími a brdské hřebeny jsou stále na mnoha místech pokryté čistými smrčinami. Čeká nás to znovu?
© 1999-2008 www.brdy.net