Prototyp objektu KZ-4
Prototyp objektu KZ-4 je poměrně nenápadná, drobná, betonová stavbička, stojící až donedávna nedaleko cesty k daleko impozantnějšímu zkušebnímu pěchotnímu srubu Jordán a možná právě proto ji, a druhému obdobnému objektu stojícímu asi sto metrů západně od Houpáku, dlouho nikdo nevěnoval žádnou větší pozornost. Zájem o tento objekt kupodivu projevili badatelé z Polska, věnující se německým opevňovacím pracím z konce druhé světové války. V roce 1944 bylo totiž od pobřeží Baltu až po Moravu budováno několik opevněných obranných linií, k jejichž posílení byly využívány i malé převozné ocelové kopule, zvané v dobových pramenech jako "Panzernest", sloužící po umístění do výkopu jako odolné kulometné hnízdo. A právě tvarová podobnost těchto kulometných hnízd s pevnůstkami v Brdech a fakt, že zde bylo za války německé cvičiště dalo vzniknout teorii, že se vlastně jedná o zkušební objekt tohoto typu vyrobený z nedeficitního materiálu - betonu.
Tato hypotéza byla bohužel bohužel mylná a ukázalo se že se jedná o zkušební objekt z pozdější doby, u kterého sice určitá ideová návaznost s německými kopulemi (zkoušenými u nás po válce pod označením K1 a K2) nebyla vyloučena, ale zatím ani potvrzena.
Vznik této pevnůstky lze datovat do první poloviny padesátých let, kdy pod vlivem komunistického převratu a následného působení sovětských poradců docházelo ke změnám doktríny našich ozbrojených sil. V té době byla pro nedostatek finančních prostředků opuštěna myšlenka stálého opevnění hranice a preferována byla koncepce pohyblivého boje, opřeného v případě obrany o takzvané "objekty stálé polní obrany". Snad tehdy byla tehdy oprášena myšlenka takzvaného "rychlestavěného opevnění", vycházející ze zkušeností německé obranné výstavby v letech 1944-45 a sovětských zkušeností s objekty "DOT" (dolgovremmenaja ognevaja tóčka). V té době vznikla vcelku početná skupina typových objektů (kulometná hnízda, úkryty, pozorovatelny a podobně), vesměs zbudovaných z jednoduchých a lehce převozných prefabrikátů, umožňujících snadné přemístění a rychlou a lacinou výstavbu.
Jedním z prototypů těchto objektů bylo i tento. V dokumentech se o něm píše jako o "palebném objektu 05", později jako o objektu "KŽ-2". V ústním podání se traduje jméno BOSO. Před Jordán byla tato pevnůstka přemístěna někdy v osmdesátých letech svazáky pečujícími o tento pěchotní srub (pozdější KVH Svojkovice). Zůstává otázka kde bylo jeho původní stanoviště, ale nedaleko čelní stěny Jordánu je polorozbořená "prefabrikace" s tlakotěsnými dveřmi, která mohla navazovat na vstupní část palebného objektu. Druhý objekt na Houpáku se zachoval na svém místě včetně krátké prefabrikované chodbičky a při jeho hledání si může každý na vlastní kůži vyzkoušet, že díky svým miniaturním rozměrům a zapuštění pod úroveň terénu je jeho maskování z čelní strany skutečně dokonalé.
Provedení kulometného hnízda je velice jednoduché. Celek je složen ze dvou, zhruba metr vysokých, prefabrikátů o půdorysu trojúhelníka se zaoblenými rohy. Tloušťka stěn je 8 cm, čelní část dolního dílu je výrazně zesílena soklem. Vstup je v zadní straně přímo proti střílně, která se nachází v jednom vrcholu pomyslného trojúhelníka. Ve stropě je ventilační(?) otvor a v obou bočních stěnách pozorovací(?) štěrbiny (později bylo zřejmě rozhodnuto stěny i strop opatřit zemním záhozem, takže všechny otvory ztratily smysl). Otvory kolem obdélníkové střílny odpovídají svým rozměrům uchycení pancéřové desky s univerzální lafetou UL-1 známou z reaktivačních úprav předválečných lehkých objektů vz.37, vybrání pod a vedle střílny lze interpretovat jako kapsy pro nasunutí koleček polní lafety těžkého kulometu Gorjunov. Sokl pod střílnovým otvorem naznačují že ano.
Provedené zkoušky, jejichž průběh a výsledky jsou zatím neznámé, vyústily v konstrukci takzvaného Universálního palebného objektu KZ-4 (UPO), který byl poté budován v západním pohraničí. Od objektu na Brdech se sériově vyráběná kulometná hnízda liší hlavně v nahrazení oblých hran v půdorysu a absencí pozorovacích štěrbin.
© 1999-2008 www.brdy.net